Výhled české energetiky
Česká vláda má pro letošek jeden mimořádně důležitý úkol. Musí říct, z čeho se u nás bude vyrábět elektřina, až doslouží dnešní jaderné bloky a začne docházet hnědé uhlí. Tato situace nastane po roce 2035, kdy končí životnost reaktorů v jaderné elektrárně Dukovany.
Státní energetická koncepce, podle níž se mají politici řídit, počítá s tím, že se výpadek nahradí hlavně jadernou energií z nových elektráren. Jenomže do roku 2035 se u nás už žádná nová jaderná elektrárna postavit nestihne. Odpověď na energetické dilema sliboval i první kabinet Andreje Babiše, připravit ji měl bývalý ministr průmyslu Tomáš Hüner. Úkol splnit nestačil.
Současná ministryně Marta Nováková přišla na podzim s myšlenkou prosadit prodloužení životnosti dukovanských bloků o 10 let. Stálo by to prý asi 20 miliard korun. Zlomek proti nákladům na novou elektrárnu, jež přijde asi na 300 miliard.
Rozhodnuto ale není o ničem. A na ministerstvu se dnes nenajde kromě mluvčího Milana Řepky nikdo, kdo by o variantách řešení a jejich výhodách či rizicích byl ochoten mluvit. K rozhovoru na toto téma si nenašla čas ani ministryně, ani její energetický náměstek René Neděla, ani nikdo z úředníků energetické sekce.
Samotný mluvčí Řepka na otázku, jaké možnosti tedy do budoucna máme, odpovídá citacemi ze Státní energetické koncepce: „Po roce 2035 by u nás jaderné palivo mělo pokrýt 46 až 58 procent spotřeby energie, obnovitelné a druhotné zdroje 18 až 25 procent, zemní plyn 5 až 15 procent a uhlí 11 až 21 procent,“ vysvětluje.
Prodloužení životnosti Dukovan možné je. Vláda by tím získala trochu času. Jednoduchý proces to ale určitě nebude. Pokud se o něj má ČEZ pokusit, bylo by dobré to co nejrychleji politicky posvětit. Prodloužení životnosti ale problém neřeší, jen odsouvá. Má-li zůstat v platnosti Státní energetická koncepce stojící na jádru, měla by vláda také konečně říct, z čeho 300 miliard korun na novou elektrárnu vzít. Tady se politici neposunuli ani o píď.
„V první řadě je třeba rozhodnout o investorském modelu, to znamená, kdo bude projekt financovat. A teprve následně je možné rozhodovat o tom, jak bude financování probíhat,“ říká Řepka.
Hlavní spor běží o to, zda se má investorem stát společnost ČEZ, kde se tomu zuřivě brání soukromí akcionáři (těch je třetina), případně jak silnou dá stát ČEZu garanci, že případnou ztrátu vezme na sebe.
A je třeba si uvědomit, že pořád hrozí riziko, aby se z budoucí jaderné elektrárny nestala další blamáž, podobná té solární z let 2009 a 2010.
Malá připomínka: na vybudování solárních elektráren o kapacitě půlky Temelína doplácíme ročně 25 miliard korun. A tuhle sumu budeme kvůli špatným politickým rozhodnutím ze začátku tisíciletí každoročně platit ještě dobrých deset let.
Jádro není do budoucna jediným řešením české energetiky. Můžeme se vydat německou cestou a sázet na plyn a obnovitelné zdroje. Nebo doufat, že problém vyřeší nové technologie, které se teprve rodí. Nebo rezignovat na vlastní výrobu a energii dovážet – i když dnes nikdo neví, kdo ji za 20 let bude schopen ve střední Evropě nabízet. A hlavně, za jakou cenu.
Ale i tak vám – čtenářům našich aktualit – děkujeme za pozornost a přejeme úspěšný Nový rok 2019 a mnoho příznivých energetických zpráv!
/zdroj: E15, Seznam.cz/